Scéna.cz 

Na muzikál Moulin Rouge! do Kolína nad Rýnem

Filmový Moulin Rouge! měl premiéru roku 2001 a okamžitě se stal obrovským diváckým hitem. Jeho příběh je zasazen do Paříže začátku dvacátého století a sleduje osudy mladého básníka Christiana, který zahoří láskou ke krásné kabaretní umělkyni Satine. Není tajemstvím, že tvůrci scénáře se zde inspirovali v několika známých dílech z žánru klasické opery a operety. Motiv spisovatele obklopeného bohémským kolektivem dalších umělců, který se zamiluje do nevyléčitelně nemocné dívky, pochází z Bohémy, kurtizána objevující čistou lásku se objevuje v La Traviatě a umělec, snažící se zachránit svou milou před úklady podsvětí, je hlavním motivem Orfea v podsvětí (Orphée aux enfers) – příběh je tedy tak trochu oslavou všemožných romantických klišé.

Krom výše zmíněných děl se inspiroval i klasickými muzikály, vaudevilly a kabarety začátku 20. století. Kombinuje několik prvoplánových zápletek červené knihovny, ale přebírá je se značnou mírou nadsázky a vlastně je i úmyslně shazuje – ovšem stále funguje hlavně jako oslava lásky.
Moulin Rouge! (celým názvem Moulin Rouge! The Musical) je ve své podstatě jukebox muzikálem, protože kombinuje řadu dříve existujících a často velmi slavných písní. (Pro film byla napsána i jedna původní skladba – jedná se o duet hlavní romantické dvojice Come What May.) Režisérovi Bazu Luhrmannovi dokonce zabralo dva roky, než ke všem získal potřebná práva, aby je mohl do filmu umístit. Mnohé písně sice zní v nových a neobvyklých aranžích, tvůrci ovšem i přesto spoléhali na to, že divákovo ucho vybrané melodie dobře zná a dovede si je alespoň rámcově zařadit. Při poslechu tak zároveň vzniká dojem něčeho nového i důvěrně známého. Do hlavních rolí obsadil australský režisér Ewana McGregora a Nicole Kidmanovou. Film měl nejen divácký úspěch, ale kladného přijetí se mu dostalo i ze strany kritiky. Získal celkem osm nominací na Oscara včetně té pro Nejlepší film. Nakonec si odnesl dvě sošky za nejlepší výpravu a kostýmy. V podstatě již od filmové premiéry Moulin Rouge! se spekulovalo o vzniku jevištní verze díla, tvůrci však veškeré zaručeně pravdivé zprávy popírali nebo alespoň zamlžovali. Nakonec se však i divadelní publikum tohoto populárního muzikálu dočkalo. Poprvé byl uveden v červenci 2018 v Bostonu, od konce června 2019 se pak hraje přímo na Broadwayi. Roku 2021 došlo i na evropskou premiéru v Londýně.

Německá verze muzikálu Moulin Rouge! měla premiéru na začátku listopadu loňského roku v Kolíně nad Rýnem v divadle nazvaném Musical Dom pro více než patnáct set diváků. Projekt vznikl v úzké spolupráci s původní broadwayskou produkcí a je pod ním podepsána druhá největší německá soukromá muzikálová produkční společnost BB Entertainment, která uvádí muzikály i v Düsseldorfu a na počátku milénia převzala krachující inscenaci muzikálu na kolečkových bruslích Starlight Express v Bochumu, kterou s úspěchem provozuje dodnes. Moulin Rouge! v Kolíně nad Rýnem je takzvanou replikou, tedy produkcí identickou s původní broadwayskou. Přesto se však v řadě detailů liší, především integrací několika divákům naprosto známých německých melodií. Většina jukebox muzikálů využívá známé melodie určitého autora nebo interpreta, a to většinou v plné délce. Původ skladeb je tak velmi snadno identifikovatelný – například písně skupiny ABBA v muzikálu Mamma Mia! pozná každý na první poslech. Baz Luhrmann však vybral pro svůj film melodie mnoha různých autorů i interpretů a spojil jednotlivé motivy tak, jak se mu pro příběh hodily. V německé verzi jsou písně interpretovány částečně v německém překladu a částečně v anglickém originále – tam, kde písně posouvají děj, znějí převážně německy a tam, kde mají připomenout originál, pak anglicky. Těšit se můžete nejen na hity ABBY, ale i Beatles, Queen, Police, Madonny, Shirley Bassey, Whitney Houston nebo Eltona Johna. A dokonce i na Milorda a La Vie en rose nebo na slavnou Habaneru z Bizetovy opery Carmen.

Německá produkce do přestavby divadla i vlastní inscenace investovala neuvěřitelných 20 milionů eur (v přepočtu půl miliardy korun), což diváci zaznamenají již při vstupu do předsálí, kde ihned získají pocit, jako by se ocitli přímo v pařížském Moulin Rouge a v tomto pocitu jsou utvrzeni i poté, co vstoupí do hlediště. Křišťálové lustry, otáčivý větrný mlýn, maketa slona, vše v oslnivém, červeně zabarveném osvětlení. Na jevišti vítá příchozí za zvuků hudebního doprovodu herecký komparz a na vybraných VIP místech je pak divákům servírováno i občerstvení, podobně jako ve skutečném Moulin Rouge. Cena 180 eur za vstupenku je za tuto podívanou pak téměř již pravidlem, podobně jako v Londýně či na Broadwayi, kde se nejlepší místa v sále leckdy vyšplhají na ještě větší částku. Vzhledem k rozdílu v inscenačních možnostech jevištní adaptace a původního filmu dochází k několika změnám, kterých si znalec filmové verze jistě povšimne. Postava bohatého vévody, který má zachránit krachujíc Moulin Rouge je sice arogantní, ale věkově podstatně bližší Satine a Christianovi, který je v divadelní verzi písničkářem, nikoliv spisovatelem. Vypuštěn je také plánovaný útok, který mu má usilovat o život. Malíř Toulouse-Lautrec pak rozhodně neměří metr deset.

Zajímavé je na Moulin Rouge! pohlížet v kontextu celé současné muzikálové scény jak na Broadwayi, tak na londýnském West Endu (a nakonec i v Německu). Spolu s muzikálem Hamilton patří totiž Moulin Rouge! mezi nejfavorizovanější divácké tituly dneška. Zatímco však Hamilton, pojednávající o počátcích samostatné americké historie, akcentuje s naprostou dokonalostí vlastní obsah v rytmu rapu, Moulin Rouge! je na druhé straně s jednoduchým a sladkobolným příběhem doslova optickým a akustickým útokem na vnímání a smysly diváka. Nelze si tak při této příležitosti nevzpomenout na léta 1956/1957, ve kterých vznikly muzikálové milníky oné doby – My Fair Lady a West Side Story – dva zcela odlišné muzikálové světy úspěšně dobíjející prakticky ve stejné době srdce diváků.