Scéna.cz 

Goethe

V sobotu 28. srpna ve 14:30 uvede Český rozhlas Vltava u příležitosti kulatého výročí narození německého spisovatele Johanna Wolfganga von Goethe rozhlasovou dramatizaci jeho dramata TORQUATO TASSO v překladu a rozhlasové úpravě Vladimíra Tomeše.
Johann Wolfgang Goethe TORQUATO TASSO Překlad, rozhlasová úprava a režie Vladimír Tomeš; hudbu složil Ladislav Simon; dramaturgie Jana Paterová.
Osoby a obsazení: Alfonso druhý, vévoda ferrarský (Martin Zahálka), Leonora dEeste, vévodova sestra (Marta Vančurová), Leonora Sanvitale, hraběnka ze Skandiana (Valérie Zawadská), Torquato Tasso (Jan Šťastný), Antonio Montecatino, státní tajemník (Ladislav Frej) a další.

Torquato Tasso představuje příběh dvorního básníka o sváru mezi fantazií a realitou. Toto drama je z Goethova období, kdy ve svých dramatech hledá nový esteticko-etický ideál, harmonického člověka, v němž je podle antického vzoru vyvážena duševní i fyzická stránka.
Ústředním hrdinou je básník, autor rozvleklého eposu Osvobozený Jeruzalém , jehož rukopis odevzdává na začátku hry svému mecenáši, ferrarskému vévodovi Alfonsovi Druhému. Tyto dvě postavy představují hlavní konflikt. Na jedné straně básník, jenž se pohybuje v oblacích a jeho protihráč, na zemi stojící státní tajemník Antonius. Jinak řečeno rozpor mezi fantazií a realitou, nebo talentem a životem, básníkem a společností. Mezi vlnou a skálou, jak zazní v krásné metafoře v závěru.
Goethe se s dramatem trápil dlouho, plných devět let. První dvě jednání vznikli v době, kdy se vyrovnával se svým trýznivým vztahem k paní Charlotě von Stein. Další pasáže si přivezl ze svého pobytu v Itálii, které, jak sám píše, básnil ve florenstkých zahradách. Definitivní verzi dokončil ve Výmaru za blížící se čtyřicítky.
I když Goethe čerpal z Tassových životopisů, přesto v tomto směru zůstává hra idealizovanou básnickou fikcí.. Skutečnost, o níž se dějově opírá, byla mnohem krutější. Ferrarský vévoda byl krutým despotou, Tassova láska k jeho sestře je pouhou legendou. Skutečným Tassem cloumaly náboženské pochybnosti, které ohrožovaly dvůr a proto byl držen sedm let jako choromyslný pod dohledem. Na sklonku života bloudil z místa na místo po Itálii a umřel v roce 1595 ve svých jedenapadesáti letech několik dní před tím, než měl být v Římě korunován na básníka.

Vladimír Tomeš , autor překladu i režisér pořadu, říká:
"Miloval jsem ji od chlapeckých let, snad pro to krásně znějící jméno hrdiny, vonící renesančním duchem Itálie. Goethe se chtěl Tassem osvobodit od svých démonů a nechal hrdinu projít nejhlubšími krizemi, ale k tragedii ani touto hrou nesměřoval.
Pokud jde o závěr, sám Goethe jej ponechává otevřený. Domysli si čtenáři, diváku, či posluchači sám, co hrdinu po doznění posledního verše očekává.
Jako režisér jsem se držel toho, co jsem vyčetl z textu. Nepřizpůsoboval jsem si jej svém obrazu, jak jsem se s tím setkal v inscenacích německých režisérů sedmdesátých i osmdesátých let a jak tomu dnes bývá zvykem u mnohých her i na našich jevištích. Snažil jsem se se svými spolupracovníky, aby se krása formy i obsahu Goethova díla -- a snad jsem jí nezůstal svým překladem příliš dlužen -- v našem provedení naplno rozezněla."