Scéna.cz 

Hra Ježek ze života jednoho z největších skladatelů

Městská divadla pražská uvádí v české premiéře hru Simony Petrů o legendárním českém skladateli Jaroslavu Ježkovi. V divadelní sezóně, ve které si připomeneme sté výročí vzniku Osvobozeného divadla, inscenaci režíruje umělecký šéf MDP Michal Dočekal s Radkem Melšou v titulní roli. S živým orchestrem pražské konzervatoře nesoucím Ježkovo jméno rozehrajeme premiéru 7. prosince 2024 v ABC.

Pocházel z pražského Žižkova z rodiny krejčovského živnostníka. Od dětství se musel vyrovnávat se zdravotním omezením – šedým zákalem, proto navštěvoval hradčanskou školu pro výchovu nevidomých. Přesto, že mu život komplikovala i řada dalších zdravotních problémů, žádný z nich nedokázal upozadit jeho nepřehlédnutelný talent. Zemřel jako uprchlík v New Yorku na Nový rok 1942. Osud mu vyměřil, stejně jako Mozartovi, pětatřicet let. Jeden z největších skladatelů moderní české, ale i vážné populární hudby, věčné dítě, milovník piva, hovadin i temně modrých blues, kluk ze Žižkova, který se dalekohledem díval vysoko do světel velkoměst a svůj milovaný pokoj si musel přidržovat blízko před očima.

Okolnosti jeho života a tvorby, chvíle konce jeho pozemské pouti zpracovala dramatička a dramaturgyně Simona Petrů: „Snad jako každý znám nějakou jeho písničku, ale jeho postavu jsem vnímala spíš v šeru orchestřiště, ve stínu dvou nabílených klaunů. Postava Jaroslava Ježka je přitom vlastně amadeovská. Ze slepeckého ústavu stoupala jeho hudební hvězda až k vlastnímu orchestru, vyprodaným divadelním sálům a čtyřem stovkám hudebních hitů. Na vrcholu kariéry se mladý muž ocitl před životním rozhodnutím, které musí dnes a denně činit mnoho lidí kolem nás, opustit svůj domov v zemi zasažené válečným konfliktem. Zatímco jeho písně dodávají lidem doma naději, i přesto, že je za ně vyhlášen trest smrti, jejich autor zatím za mořem vede boj o holou existenci, bojuje s administrativními i zdravotními těžkostmi. A nepřestává doufat. V lásku, v přátelství, v humanitu a ve svou hudbu. Jaroslav Ježek je pro mne umělcem prostým jakéhokoli snobismu, temně modrým snílkem a hrdinou, který autenticky touží přinést světu plamínek naděje v rozkolísaných dobách. Jeho hudba nepotřebuje žádné polehčující okolnosti a já doufám, že v našem představení bude žít tak, že by byl rád."

Režisérem inscenace je Michal Dočekal: „Pro mne V+W znamenali mnoho. V době dospívání, kdy jsem se s nimi seznamoval, představovali ducha svobody, humoru a jiskřivé inteligence, kvalit, kterých v těch letech ve světě kolem mne bylo málo. A dost jich není vlastně nikdy. Ježek s nimi jaksi vždy byl, ale jako třetí kamarád, třetí muž ve člunu, ten usměvavý pán s brejličkami. Až později jsem zjistil, že jeho osud byl neméně silný a dramatický. Osud vpravdě existenciálního rozměru: člověk s velkým talentem, ale neméně velkými zdravotními handicapy se stane hvězdou, vlivem politické situace je nucen emigrovat, zachrání si život, ale v emigraci se ze dne na den stane nikým. Ztratí slávu, najde lásku… Osud jedinečný i typický. Chceme vzdát hold velkému umělci a zároveň jeho příběhem připomenout i osudy těch mnoha, kteří denně – jak píše Stefan Zweig – ‚ jedí hořký chléb vyhnanství‘.“

V roli Voskovce uvidíte Aleše Bílíka, Wericha ztvárňuje Tomáš Havlínek, titulní roli svěřil režisér Radku Melšovi: „Básník tónů, nejkrevnatější optimista s osudem tmavomodrým, neodmyslitelný rozdávač radosti hudbou, akrobat humoru a improvizací, divotvůrce melodií, harmonií i rytmů, malíř života a milovník piva. Je mi ctí, Ježuro, že mohu poznávat Tvůj svět, a smekám, hluboce...“
Hra ze života významného skladatele. V doprovodu živého orchestru a s Ježkovými nestárnoucími melodiemi. Žil a hrál vždycky naplno. Všem omezením, trápením a bolestem navzdory.
„Tak co? Kluci, jak to zní? Jak to zní? Hudba nesmí přestat hrát.“