Scéna.cz 

13. komnata Štěpána Raka

Štěpán Rak patří v současnosti k nejvýznamnějším kytaristům a skladatelům světa. Na svých koncertních turné a mistrovských kurzech na významných univerzitách projel skoro 70 zemí čtyř kontinentů. Jeho pětiprstová kytarová technika se stala legendou, kterou se jezdí učit kytaristé z celého světa a jeho skladby jsou trvalou součástí repertoáru nejvýznamnějších kytaristů současnosti. Ne každý však ví o neuvěřitelných souvislostech, které souvisejí s jeho nejranějším dětstvím. Malý Štěpán žil v Radotíně se svými rodiči Marií a Josefem Rakovými a nic nenasvědčovalo tomu, že by měly přijít jakékoliv pochyby o jeho původu. „Začalo to asi tak v deseti letech, kdy jsem poprvé v nějaké klukovské hádce zaslechl, jak na mě pokřikuje jeden z chlapců: „Rusáku, přivezli tě na tanku...“ A tak se Štěpán šel zeptat maminky Rakové, co to znamená. Maminka mu řekla, že si toho nemá všímat.

Štěpán začal studovat na výtvarné škole, chodil do houslí, začal se učit i na kytaru a dnes si už nevzpomíná, kdo mu tehdy šestnáctiletému, opět naznačil, že to „s jeho původem není tak úplně jasné a v pořádku“.

A tak se Štěpán šel opět zeptat svých rodičů. Maminka přiznala, že je adoptovaný, ale podrobnosti mu řekla ještě později. Jeho matka byla sovětská důstojnice, otec byl Ukrajinec, akční důstojník Svobodovy armády. Štěpán se narodil na cestě při osvobozování a do Prahy dojel se svou matkou opravdu na tanku. Kojenec byl ale těžce nemocný, měl záškrt a dostal se do Thomayerovy nemocnice. Během toho obdržela matka společně s celou armádou rozkaz „vrátit se zpět na základnu“ na Zakarpatskou Rus. A tak musela opustit své dítě, které bylo v nemocnici, a při odjezdu prý musela dát souhlas k adopci. Ani v těch dvaceti letech ale nedostal Štěpán informace úplné. Otec Josef Rak zemřel v roce 1978, Štěpán dál žil se svou rodinou a matkou v domku v Radotíně. Marie Raková zemřela v roce 1989, kdy bylo Štěpánovi bylo už skoro 45 let. Přišel za ním dlouholetý kamarád z dětství a nesl dopis, který u něj uschovala matka s tím, že jej má předat Štěpánovi až po její smrti. A v dopise byla omluva a jakési dovysvětlení celého jeho dětského osudu.

Po propuštění z nemocnice se čtyřměsíční kojenec dostal na Zbraslav do jakéhosi sběrného tábora. Bylo to místo pro válečné sirotky. Rodiče Rakovi si přišli pro malého chlapce až v květnu 1946. Přišli sem sice hledat holčičku, ale zbyl tu už jen malý chlapeček. Vzali si ho a milovali ho.

Jeho matka Vasilina se na konci války a po návratu na Ukrajinu vrátila do zdevastovaných míst, kde nenašla rodný dům a nezůstalo jí nic. Než sehnala potřebné papíry a doklady a než jí umožnili vstup do Československa, psal se rok 1949 a Štěpánovi byly 4 roky. Ukrajinská matka sice přišla k jeho adoptivní matce pro své dítě, obě matky se seznámily, popovídaly si a dítě zůstalo v Radotíně. Ukrajinská matka se celý další rok vracela, aby uprosila matku Rakovou, aby jí syna vrátila. Neudělala to. Dopis, který se Štěpánovi dostal do ruky až po její smrti je omluvou za to, že nedala syna jeho pravé matce. „Štěpánku nezlob se, ale my jsme tě nemohli už vrátit. Příliš jsme tě měli rádi a já se ti za to omlouvám.“

Průvodcem tímto zvláštním příběhem Štěpána Raka je moderátor Aleš Cibulka.