Česká klasika stále lákavá: Její pastorkyňa
autor: archiv divadla
Po dvaceti letech se na jeviště smíchovského divadla vrátila jedna z nejhranějších her českého realismu. Ženské téma, v 21. století stále více akcentované, zajímá i režiséra Michala Langa. Protože právě v ženském světě lze nalézt to, co je pro jeho režie charakteristické: zkoumání světa, kde se člověk marně brání svým vášním a pudům, je zaslepen sám sebou a to pro něj může být zničující.
Při vzpomínce na inscenaci se vám jistě vybaví červeno-černo-bílé kombinace v kostýmech a scéně. Ty jsou však jen určitým dokreslením jednání postav na scéně, jejich možných motivací, zkratkovitým připomenutím koloběhu vášní (a to jak temných, tak i pozitivních).
Nicméně, v popředí zájmu stojí důkladně a důsledně vypracované postavy – jimž vévodí Apolena Veldová v roli Kostelničky a Jana Stryková jako Jenůfa. Ty dvě mají něco podobného – jsou to silné ženské osobnosti, které vědí co chtějí a nepochybují o tom, že uvažují správně. Obě jsou ženy, které dokážou unést jinakost, vybočení z průměru uvažování i chování vesnice. To ovšem neznamená, že v jejich uvažování a činech nejsou chybné kroky. Jak psáno v programu „není následků bez příčin a neznalost sebe sama neomlouvá“.
Obě ženy mají svůj půvab, a jsou (jak ostatně v jednom rozhovoru vysloví Števa) na jedné straně lákavé, ale pro manželství se vlastně svými příliš vyhraněnými názory a činy nehodí – protože se jich muži bojí... Kostelnička je přirozeně emancipovaná žena, i když v ní přetrvává určitý smutek, když si uvědomí svou osamělost, dokáže s tím žít. Jenůfa má v sobě ještě holčičí půvab, ale zároveň pevnou vůli a skrytou vášnivost. Zatímco Števo Matěje Hádka je rozmazlený selský synek, který své sebevědomí čerpá z finančního rodinného zázemí. Většího osobního rozhodnutí není schopen. Muž, na kterého se lze spolehnout, je naopak Laco Viktora Limra. Vypadá a jedná mužně, i když je v něm něco temného. Nicméně je to člověk, který se dokáže zaujmout stanovisko a jednat.
Gabriela Preissová: Její pastorkyňa
Úprava textu Markéta Bidlasová a Michal Lang; režie a hudba Michal Lang; scéna Marek Cpín; kostýmy Ivana Brádková; pohybová spolupráce Marta Zlámaná.
Švandovo divadlo, premiéra 12. ledna 2008.
TIP!
Časopis 18 (2018) - rubriky
Články v rubrice - Recenze
Proč bychom se netěšili v Disku
Studenti 3.ročníku katedry alternativního a loutkového herectví představili projekt, který se – alespoň ...celý článek
Julius Caesar v Bridge Theatre
Nicholasi Hytnerovi, někdejšímu řediteli londýnského Národního divadla, a nyní řediteli nové komerční scény Br ...celý článek
Časopis 18 - sekce
HUDBA
Pražský Mánesův most se promění v hudební scénu
Pražský Mánesův most a jeho okolí ožijí 2. června 2018 hudbou, divadlem, literaturou, ale i sportem či akcemi celý článek
OPERA/ TANEC
Z první řady... Pražské jaro
Krzysztof Penderecki a Symfonický orchestr Českého rozhlasu na Pražském jaru 2017
Velkolepá Symfonie č. 7 & celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Deset let DOXu
Centrum současného umění DOX letos oslavuje v tomto roce deset let své existence. Vzniklo ze soukromé iniciati celý článek