Scéna.cz 

Hráči: Podvod zůstává podvodem

Činoherní klub vstupuje do jubilejní 60. sezony a zahajuje ji premiérou inscenace HRÁČI. Inscenace je jakýmsi pomyslným remakem kultovní verze režiséra Ladislava Smočka z roku 1982, tehdy uvedené v Divadle Na Vinohradech. Obě inscenace vycházejí z překladu Leoše Suchařípy. Zatímco v původní verzi excelovali Josef Abrhám (Icharev), Jiří Kodet (Utěšitel), Jiří Zahajský (Švochněv) a Petr Nárožný (Krugel), tentokrát hlavní roli ztvárňuje Ondřej Rychlý (Icharev), vedle něj hrají Jan Hájek (Utěšitel), Martin Finger (Švochněv) a Vasil Fridrich (Krugel). Režii a hudební doprovod obstaral Lukáš Brutovský.

"Neriskovat, to dovede každý." Tento výrok, který zaznívá v inscenaci, jako by shrnoval přístup současného vedení Činoherního klubu a inscenačního týmu. Uvést hru z roku 1982 může být vnímáno jako risk, ale zároveň dává prostor novému generačnímu výkladu Gogolovy látky z roku 1842. Zároveň lze říci, že i pohled Ladislava Smočka na Hráče byl po 140 letech od vzniku textu značně odlišný od původní předlohy.
Zásadní roli v inscenačním klíči hraje scéna Pavla Boráka. Děj se odehrává v minimalistickém hotelovém pokoji, kde dominuje bílá barva, stůl pro karetní hru, židle a šikmá podlaha. Vše v bílé, s výjimkou černé lednice, která snad symbolizuje zmrazená tajemství a podvodné machinace postav.

Režisér Lukáš Brutovský vede herce k přesnému a střídmému vyjadřování. Zvláště umně se mu daří vystihnout mužskou psychiku – chvástavost, namyšlenost, narcismus – to zejména v případě Ichareva. Další postavy Gavrilky a Alexeje (Jiří a Jan Dlouhý) posouvá do současnosti. Lze je snad vnímat jako bezduché "neutrální sluhy" nebo moderní AI, vykonávající příkazy bez empatie.
Kostýmy Markéty Sládečkové dotvářejí charakter postav. Glov starší (Vladimír Kratina) se pohybuje v šedém obleku se stříbrnými epoletami, Utěšitel (Jan Hájek) připomíná veksláka z 80. let. Krugel (Vasil Fridrich) balancuje mezi společenskými kalhotami a domácími pantoflemi, barevně ladící s jeho oblečením, zatímco Icharev (Ondřej Rychlý) vypadá nonšalantně v elegantním obleku s vestou a kravatou.

Ondřej Rychlý v roli Ichareva je ústřední postavou inscenace. Jeho touha po zisku a penězích je stejně lačná, jako upír touží po čerstvé po krvi. Icharev se opájí svým podvodem s naprostou upřímností, jako by podvod byl základní mantrou života. Rychlý dokáže rychle přepínat mezi chladnou pokerovou tváří a euforií z vítězství, než zažije pád na dno, když zjistí, že byl sám podveden.
Postavy Utěšitele, Švochněva a Krugela (Hájek, Finger a Fridrich) na první pohled působí primitivně, ale ve skutečnosti neustále kalkulují, manipulují a intrikují. Ve výsledku není jasné, kdo je skutečným vůdcem skupiny a jak si mezi sebou dělí zisk – Gogol nám předkládá jen jednu epizodu tohoto složitého podvodnického příběhu.
Postavy Glova staršího (Vladimír Kratina), Glova mladšího (Jakub Burýsek) a Zamuchryškina (Viktor Zavadil) jen dokreslují celkový obraz podvodnické mašinérie. Divák postupně pochopí, že jsou to jen "námezdní síly", bez většího vlivu.

Brutovského Hráči mají své pevné místo v dramaturgii letošní sezony. Podvod zůstává podvodem – zaměřuje se na lidi, kteří věří, že je nikdo nemůže oklamat, a Gogolův text stále rezonuje v současném světě plném manipulací.

www.cinoherniklub.cz