zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Twist & Shout v Akropoli

Twist & Shout - Heli Väätäinen

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Finská performerka a klaunka Heli Väätäinen už potřetí vystoupila v Čechách se svým autorským představením Twist & Shout. Poprvé se představila v rámci festivalu My Mime v Poličce, poté ji hostila scéna pražského paláce Akropolis, kde vystoupila před pár dny znovu. Jedná se o velmi neobvyklé představení, kde se spojují prvky dokumentární s vysokou nadsázkou tzv. finské burlesky. Při vstupu do foyeru před divadelním sálem jsme konfrontováni s rentgenovými snímky s finskými popisky, takže příliš netušíme, o co jde. Je to vlastně velmi zvláštní záležitost, o níž se teprve postupně dozvídáme více. Heli Väätäinen se v pubertě potýkala se skoliózou páteře, a jak dokládají autentické rentgeny, podstoupila operaci, a má v páteři „železo“. Jak ovšem sama poukazuje, naučila se s tímto handicapem nejen žít, ale zároveň nějakým způsobem zužitkovat své zkušenosti, s nimiž byla konfrontována.

Ve one-woman show pod názvem Twist & Shout doslova dává všanc sebe sama divákovi, nabízí chvílemi velmi razantní kreace nejen pohybové, ale i pěvecké, klaunské, a odívá sebe samu do velmi odvážných (chvílemi až s trapností hraničících) kostýmech, v nichž odhaluje své, ne zcela ideální tělo. Dává nám nahlédnout do duše člověka, který se zmítá mezi bolestí a radostí, a nakonec uzavírá příběh jásavě optimistickou písní. Pocity, provázející toto představení, jsou ze strany diváka dosti ambivalentní. Ne vše je pro každého přijatelné, ale právě ona rozporuplnost pocitů k tomuto představení patří. Heli prolíná osobní výpověď s blyštivostí show businessové scény a šokujících burleskních kostýmů, v nichž je obsažena i částečná nahota, a také s vyprávěním pohádky o princezně na hrášku… Můžeme v této groteskní výpovědi najít jak komentář k absurditě světa, tak i jisté náznaky autoterapie performerky, která se nám snaží říci – každý z nás může být tím, kým chce. I princeznou, i herečkou, i klaunem. Hranice si klademe jen my sami… Je to zkrátka svérázné vyrovnávání se s handicapem i ženskostí, tedy téma přesahující hranice. V každém případě tedy zajímavá ukázka práce zahraniční performerky, pro níž je to vlastně první sólové představení. Jinak se věnuje spíše režii, v současné době připravuje v Čechách jako režisérka absolventské představení jednoho ze studentů HAMU.

7.3.2016 16:03:08 Jana Soprová | rubrika - Recenze

Časopis 07 (2016) - rubriky

Archiv čísel

reklama

Festival Setkání Stretnutie 2024

Články v rubrice - Recenze

Láska a informace na Nové scéně

David Matásek a Pavla Beretová (Foto: Jan Hromádko)

V nové koncepci Národního divadla je Nová scéna jednoznačně orientována na současnou dramatiku, a nejrůznější ...celý článek


Inscenace LILIA! na přehlídce APAP 2016

LILIA! - Libby Skala (Foto: Tara Whittaker)

S divadelní herečkou Libby Skala jsem se poprvé setkala na večírku festivalu APAP v New Yorku, v roce 2015. Pr ...celý článek


Manon Lescaut v Národním divadle

Vladimír Polívka a Lenka Zbranková (Foto: Patrik Borecký)

Verše z Nezvalovy Manon Lescaut se patrně vynoří v podvědomí několika generací Čechů, především díky televizní ...celý článek



Časopis 07 - sekce

HUDBA

58. hudebním cenám Grammy kraloval raper Lamar

Taylor Swift při předávání cen Grammy

Letošnímu padesátému osmému ročníku předávání cen Grammy kraloval losangeleský raper Kendrick Lamar. Získal ji celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Dokud nás víra nerozdělí 4

Dokud nás víra nerozdělí

Dokud nás víra nerozdělí (4/6)
Je možné žít po boku člověka, který věří něčemu jinému než vy? A jaká úskalí celý článek

další články...