Scéna.cz 

Kunderova Ptákovina – hra o touze a pastech, které si klademe sami

Hra Ptákovina Milana Kundery se na prkna vrátila po téměř čtyřiceti letech. Byla napsána v roce 1966, a v roce 1969 se hrála v Liberci, poté v Divadle Na zábradlí, v Ostravě a Brně. Pak ji normalizační cenzoři zakázali. Autor ale před časem sdělil, že by si dokázal představit tuto hru na jevišti – a to v režii svého někdejšího kamaráda Ladislava Smočka. Železo se tedy kulo, dokud bylo žhavé –a výsledek je tu. V Činoherním klubu se představuje PTÁKOVINA (autor dokonce dovolil otisknout její text v programu).

Půjdete-li na Ptákovinu, asi bude hodně záležet na tom, v jaké jste věkové kategorii. Těm starším asi mnohé připomene, a poznají v ní důvěrně známou dramatiku 60.let se všemi alegoriemi a politickými jinotaji. Mladí diváci tohle jistě hledat nebudou, a budou si všímat jiných věcí. Nicméně, oba typy publika mohou být uspokojeny.

Z dnešního pohledu je ve hře méně politiky, a více obecné zhovadilosti, hledání sebe samých a konstatování, že největší pasti si klademe na sebe sami – svou naivitou, svou blbostí, svou nedospělostí, nedomýšlením důsledků našich činů či neschopností dorozumět se s ostatními.

Příběh samotný je založen na skutečné ptákovině. Ředitel (váhavý intelektuál, který má pocit, že pro zachování svého já musí umět hospodařit se dvěma tvářemi), nakreslí tajně na tabuli kosočtverec. A poté ještě připíše rovnítko a své jméno. Zatímco on sám tuto kresbičku pokládá za symbol dvojakosti své existence, jeho okolí bere kresbu jako provokaci a napadnutí celého systému (mimochodem, tento pro Čechy jednoznačně lascivní symbol pro ženskou erotickou zónu prý není za hranicemi znám a to je také důvod, proč hra nemůže být hrána nikde jinde než u nás). Od víceméně náhodné kresbičky se odvíjí malý školní „proces“, v němž všichni přítomní projeví svou pravou tvář. A není nevinných, není těch, kdo by nebyli postiženi. V tom je příběh typicky kunderovský. Zápletka připomene slavný román Žert, kdy nevinných pár řádků, které se dostanou k nesprávnému adresátovi, zničí hrdinovi život.

Zde je to ovšem ještě trochu jinak. Absurdity, které se vrší jedna na druhou, vypovídají překvapivě o touze – po uznání, po kontaktu, po pravdě, lásce, zachování integrity osobnosti či jen ochotě vyhovět ostatním, nedělat si problémy. Paradoxem je, že se tyto touhy jednotlivců kříží a postupně spějí k opaku toho, co si všichni zúčastnění přáli. Ředitel je dohnán k nedobrovolnému sexuálnímu vztahu, předseda ke klamné představě, žák ke krvavému trestu uříznutých uší a posléze ke kariéře špicla.

Režisér Ladislav Smoček Kunderův literární tvar neupravuje, dává mu zaznít v celé jeho rozporuplnosti a klade důvěru v osobnosti vybraných herců. Celý herecký tým vypracovává charaktery herců s lehkou nadsázkou, bez snahy karikovat je – a tím je ukázat v celé jejich trapnosti a malé lidské ubohosti. Ředitel Ondřeje Vetchého se pohybuje na hraně rozporuplného intelektuála a naivní chlapeckosti a hravosti, Jaromír Dulava jako Předseda balancuje mezi věčným klukem závislým na své direktivní sošně studené matce (Lenka Skopalová), velkým bossem, který si svou nadřazenost dokazuje pseudolidovými projevy vůči podřízeným a obyčejnou lidskou touhou po jednoduchých řešeních. Eva (Lucie Žáčková) je ztělesněním zářícího ženství, idolu, který jako by ani nebyl z tohoto světa. Ale i ona je chybující, pomsta, kterou vykonává prostřednictvím ředitele, se obrátí proti ní. Marika Procházková jako Růžena v sobě spojuje živočišnost, naivitu, pragmatičnost a schopnost dokonalé manipulace. Učitelský sbor - Stanislav Zindulka, Pavel Kikinčuk, Petr Meissel a Jana Břežková a správkyně budov Nela Boudová vystřihli v miniaturách pestrou směsici povah a životních přístupů tzv. obyčejných lidí. Společně tvoří mikrokosmos světa, ve kterém každý z diváků najde prostor k vlastním úvahám.

Milan Kundera: Ptákovina
Dramaturgie Roman Císař a Vladimír Procházka; scéna Luboš Hrůza; kostýmy Simona Rybáková; režie Ladislav Smoček.
Hrají: Ondřej Vetchý, Jaromír Dulava, Lucie Žáčková, Marika Procházková, Lenka Skopalová, Pavel Kikinčuk, Stanislav Zindulka, Jana Břežková, Petr Meissel, Nela Boudová, Braňo Holiček ad.
Činoherní klub, premiéra 19. září 2008.