Zdenek Merta: Nesmrtelnost skladatelů vytváří dav…
autor: archiv
zvětšit obrázekPřed patnácti lety měla premiéru opera La Roulette z autorské dílny Zdenka Merty a Stanislava Moši. Za tu dobu skladatelské ambice Zdenka Merty doslova expandovaly. Nejen na poli muzikálovém - Sny nocí svatojánských, Bastard, Babylon, Svět plný andělů, ale zejména v oblasti vážné a crossowerové hudby. Z posledního musíme např. jmenovat připravovaný koncert pro hoboj a orchestr (pro hobojistu Viléma Veverku), z oblasti vážné hudby to je např. v Petrohradu premiérovaný projekt Via Lucis nebo Moraviana (klavírní variace napsané pro Martina Kasíka).
Osobně je nejvíce spjatý s Městským divadlem Brno. Tým Merta - Moša je doslova značka kvality prověřená tradicí. Na jeviště Hudební scény ve zmíněném divadle se připravuje třetí díl hudební trilogie Ráj (předchozí Peklo a Očistec).
Skladatele Zdenka Merty jsme se zeptali, jak se cítí před uvedením závěrečné části. Co osobně prožíval při práci na celém díle – byl to pro něj očistec nebo ráj?
Sluší se, abych ve svém (téměř) domácím působišti byl přítomen co nejvíce, navíc je to zajímavé. Samozřejmě se vše dolaďuje na poslední chvíli a jistá míra stresu k tomu patří, ale ta atmosféra vzniku něčeho nového je unikátní, každému bych to přál zažít.
Je to Standův nápad (Stanislav Moša – autor libreta a režisér) a pro mě byl přinejmenším motivační. Kromě toho, myslím, že to v této oblasti nikdo nikdy neudělal.
Části jsou formálně i obsahově poměrně odlišné. Žádná postava neprochází všemi díly, důležitá jsou ta témata charakterizovaná názvy, která jsme si od Danteho vypůjčili. S odstupem si myslím, že způsob vyprávění všech tří příběhů má společný, lehce surrealistický nádech.
Společné psaní je (respektive může být) velmi intimní a mnohovrstevná záležitost. Napsali jsme spolu devět celovečerních kusů, to je vážně hodně společně stráveného času, emotivních i velmi konstruktivních setkání. Vyzkoušeli jsme různé formy práce, mohl bych o tom napsat knihu, ale důležitější je výsledek, který stejně hodnotí někdo úplně jiný. Řekl bych, že nejkonstruktivnější je muzikál vůbec napsat a zrealizovat na jevišti.
Shodou okolností jsem nedávno dělal hudbu k rakouskému dokumentu o soudobém vývoji různých robotů a při té příležitosti jsme o tom hodně mluvili i s experty. Nedozvěděl jsem se však vlastně nic převratného, stále je to trochu oblast scifi. Samozřejmě že běžně užívám počítač a podobně věci, sleduju s úžasem, jak roboti operují lidské orgány, ale o jejich kreativitě si (zatím) nemyslím nic moc. Můj postoj je ovšem velmi laický.
Nepovažuju umělou inteligenci za nebezpečí, jak to vnímají mnozí jiní. Nedomnívám se, že by lidský duch mohl být nahrazen něčím syntetickým, něčím, co si sám vymyslel - mimochodem přesně o tomhle je náš RÁJ. Možná důvěřuji velmi nedokonalému člověku zbytečně moc a příliš naivně, ale takhle to cítím. Jistě, lidé si umí zavařit, příklady různých katastrof, které si sami přivodili (a částečně i přáli) je vcelku dost, ale vždy měly omezená trvání. Vůbec ovšem netuším, co se stane, až začneme měnit svá DNA, budeme se klonovat a nějaká mocenská vrstva bude rozhodovat, kdo bude chytrý a šikovný a kdo naopak. Ono se to v jistém smyslu děje už dlouho, ale genové inženýrství má pro mě hodně temných stránek. Vždy budou mocní a bezmocní.
Nebavilo, už jsem říkal, že nevěřím v tvůrčí potenci robotů, byť připouštím, že se pletu. Nedivím se, že šachisté prohrávají s počítačem a určitě budou vznikat melodie na základě biliónů kombinací nápadů největších talentů naší historie, ale já se domnívám, že hudba jsou především emoce a ty mají jiné zdroje než jedničky a nuly.
Je mi to dost jedno. Myslím, že snaha skladatelů (a ochránců jejich odkazu) o výklad sama sebe je logická a asi i správná, leč často komická. Hudba se píše v principu pro veřejnost, jen velmi málo tvůrců pálí svá díla. Já si o většinovém názoru nemyslím nic dobrého, ale nesmrtelnost skladatelů vytváří dav, byť pod vlivem různých faktorů (nedá se nic dělat, kolegové), a dav je skoro vždycky pod vlivem. Poslouchal jsem nedávno skladbu, kdy počítač dokončil Dvořákovo téma na základě podrobné znalosti jeho díla. Dovedu si představit, že za deset let bude výsledek mnohem lepší (počítače taky neporáželi šachisty hned), ale jsem přesvědčen, že dokončení takového fragmentu dobrým a zkušeným improvizátorem či skladatelem bude vždy zábavnější, vřelejší, prostě přínosnější.
To je jen Standova představa o mém životě (i o tom mám pochybnost) a samozřejmě jevištní stylizace. Ovšem roli inspirátora s nemalou radostí připouštím.
Já toho určitě chci ještě hodně udělat. Myslím, že je dobré mít něco “rozepsaného”. Nakolik se mi bude dařit, však ovlivňuje příliš moc činitelů, které naopak já ovlivnit nemůžu. Jsem s touto situací takový polosmířený. Věřím v teorii chaosu, nejdůležitějším faktorem je štěstí. Někteří lidé si myslí, že je nám poskytováno tak nějak za zásluhy, ale já o tom mám své pochybnosti. Je určitě dobré být připraven, ale je taky dobré vědět, že místo štěstí může přijít smůla.
www.mdb.cz
TIP!
Časopis 45 - rubriky
Časopis 45 - sekce
DIVADLO
Slovácké divadlo představilo tituly 80. sezóny
Slovácké divadlo v příštím roce čekají 80. narozeniny a divákům právě představilo šestici titulů, které oslavy celý článek
OPERA/ TANEC
Životy slavných - Carla
Carla
Život na špičkách není jen potlesk a sláva, ale také dřina, odříkání a bolestná životní rozhodnutí. P celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Premiéra českého loutkového filmu Jana Baleje
Barevný sen
Můžete se smát, nesmíte se bát! Premiéra českého loutkového filmu Jana Baleje, oceněného Českým celý článek