Libor Vaculík: Thálie udělují do 33 let jen činohercům…
autor: archiv
zvětšit obrázekCeny Thálie 2014 jsou rozdané. Ocenění sólisté opery a baletu, zpěvačky, zpěváci, herci i herečky opět rozdávají emoce z jeviště. Oslovili jsme postupně všechny režiséry, kteří se podíleli na inscenacích, jejichž protagonisté obdrželi Thálii. Jedním z nich je Libor Vaculík, režisér a choreograf. Patří mezi baletní matadory. Při rozhovoru odhadoval, že má na kontě nejméně deset Thálií. Ptali jsme se, za jaký typ režiséra se považuje. A nejvíce jsme hovořili o jeho posledním baletu Valmont. Dokonce musíme prozradit, že jsme na repríze 30. března 2015 nejen obdivovali, jak působivě dokázal zpracovat rozsáhlý epický příběh hlavního hrdiny do baletní zkratky, ale také, věřte nebo ne, že v hledišti nebylo ani jedno volné místo. Není proto divu, že komise Thálie měla zamotanou hlavu. Nakonec udělila tomuto představení hned čtyři oprávněné nominace.
V případě baletu VALMONT tomu tak bylo. Markýzu de Merteuil jsem psal pro Terezu Podařilovou a pro Sašu Katsapova Valmonta. Paní de Tourvel jsem původně zamýšlel pro Zuzku Súsovou, která shodou okolností byla na premiéře. Když to viděla, tak se rozplakala. „O tak krásnou roli jsem přišla…“ Hodně mě to potěšilo.
Nakonec její part tančila Marta Draslíková, s ní jsem spolupracoval poprvé. Bylo to také prima. Martička je mladší, méně zkušená, takové pole neorané, i když má Thálii za roli Julie.
Tanečníkům vždy říkám jedno rčení: „Mohu dovést koně k vodě, ale kůň se musí napít sám.“
Choreografie, to je podobné, jako když spisovatel píše text. V podstatě to vytváříme spolu s tanečníky. Rád z nich vycházím. Hlavně co umí. Záleží mi na tom, aby se v tom pohybu, choreografii, cítili co nejlépe. „Nakonec budete na jevišti stát vy, ne já,“ zdůrazňuji jim. Potřebuji, aby všichni byli v klidu.
Jak jsem starší a starší, tak je pro mě choreografie trošičku na druhém místě. Dost lidí ve Valmontovi kvitovalo, že to je velice dobře propracováno herecky. Samozřejmě, když se choreografie staví, tak je to jen, v uvozovkách, technické čtení. Jakmile je scéna hotová, tak tomu začínáme dávat výraz. K tomu jim říkám, co a jak, o čem to je. Dávám jim určité mantinely a jsem rád, když něco dají nad to. Chválabohu, měl jsem tam takový tým lidí, jak jsem je už vzpomínal, a k tomu další zkušení – Luboš Hajn, Nelly Danko, Josef Kotěšovský - zkušený hráč, který tam vystřihl takové minifigurky. Byla to velká radost s nimi se všemi dělat. Bylo nás málo, nějakých osm lidí. Z toho postupně vznikla taková celá rodina. Rozhodl jsem se, že příští můj balet bude Čtyři v tanku a pes. (Smích.) Tam je ještě méně lidí. Na jevišti jsou skutečně jen oni.
Na každého se musí jinak. Z někoho si musíte dělat legraci, jinému musíte říct, že druhé obsazení to dělá lépe, na někoho musíte zakřičet. Režie je hodně o psychologii. Osobně mám hodně rád humor, jak to nedávno v jednom rozhovoru potvrdila Terezka Podařilová. Skutečně si umím dělat legraci ze všeho a hlavně i sám ze sebe. Valmonta jsme zkoušeli snad 150 hodin, z toho jsme se 140 hodin prosmáli. Zkoušení bylo příjemné.
Hodně záleží na pohodové atmosféře, aby se všichni měli rádi. Pak výsledek stojí za to. Diktátorem jsem do určité míry. Určitě, když se dělají přestavby, při práci se světlem atd. To všechno je už věcí celkového dokončení inscenace, a to je nejobtížnější. Máte choreografii, kostýmy, scénu, světla, hudbu… Musíte to vměstnat do jedné klobásy. Tu když pak rozkrojíte, tak byste si měl říci „Mňam“.
Není to projekce. Je to nakreslené zezadu.
Určitě ten, který se dobře sladí s ostatními. Ve Valmontovi hodně záleží na vztazích. Tanečníci musí herecky komunikovat, kdyby tam byl sólista, který s prominutím nehleděl na ostatní, dost by pak vypadával z celku. Samozřejmě, že tam jsou sólové plochy, jak u Valmonta, tak i u ostatních, např. rytíř Danceny (Ondřej Vinklát, Matěj Šust), všechno závisí i na očním kontaktu, jak jsou všichni sehraní. Dávám přednost tomu, kdo je kolektivní hráč. Fotbal, hokej i baletní představení je prostě kolektivní hra. Často se říká, že kvalitu baletního představení nepoznáte podle sólistů, ale podle sboru. Skutečně velká pravda. Sólisté jsou třešničky, ale sbor je základ.
Historicky čtyři nominace za jednu inscenaci. Osobně jsem strašně rád. Tereza Podařilová dostala svou čtvrtou Thálii. Malinko jsem jí touto rolí vytáhl hrobníkovi z lopaty. Představení jsme začali zkoušet v březnu a ještě v září chodila s berlemi. Vždycky přišla: „Myslíš to se mnou skutečně vážně?“ A já na to: „Neboj. Počkáme na tebe.“
Trochu mě mrzelo, že cenu nedostal Saša Katsapov. Když srovnám postavu Spartaka, za kterou ocenění získal Richard Ševčík, ten je bezesporu také dobrý tanečník, ale myslím si, že Valmont má v sobě víc psychologie. Je to postava, která má mnohem větší vývoj. Samozřejmě Spartakus má výhodu, že je to efektní velké tancování, hodně technicky náročné. Jedna z věcí, proč mu komise cenu udělila.
Mrzí mě, že se Thálie udělují do 33 let jen činohercům. Ten se může realizovat v dabingu, reklamách atd. Pro balet jsou Thálie jediné ocenění. Jak dlouho se hrají činoherní představení? Když vezmu Sólo pro tři, hraje se dvanáct let. Balet je pořád popelkou.
Hodně. První Thálii dostal Petr Zuska za Psycho. Pak to byl Zvoník od Matky boží… Mám jich určitě dost. Deset jich bylo určitě za 25 let předávání Cen Thálie.
(Pro úplnost: Petr Zuska - 1993; Zuzana Parmová - 1994; Nelly Danko a Jiří Pokorný - 1998; Ivan Příkaský -1999; Kateřina Rejmanová-Benešová a Jiří Pokorný - 2000; Hana Litterová a Alexander Katsapov - 2002; Jan Fousek - 2006; Zuzana Pokorná - 2010 a Tereza Podařilová – 2014/ pozn. red.)
V Olomouci jsem naposledy dělal Sen noci svatojánské. Podle mě si tam umělecký šéf Robert Balogh nechce pustit někoho lepšího než je on sám. Úplně to říkám na tvrdo.
Podobně je to v Ostravě. Umělecká šéfka Lenka Dřímalová je velmi neseriózní. Třikrát jsem se s ní domlouval na termínu a nakonec jsem se z webu divadla dozvěděl, co bude v příští sezóně a můj dohodnutý titul tam nebyl. Nikdo nebyl ani schopný mi zavolat. To se opravdu nedělá.
Hlavně mi jde o princip. V některých divadlech se domluvíte a nemusíte ani podepisovat smlouvu. Jinde je chování některých lidí skutečně na úrovni „prasat“.
TIP!
Časopis 39 - rubriky
Časopis 39 - sekce
DIVADLO
Moc jako vitální síla, nikoliv jako nástroj ovládání
Umělecké duo Alica Minar a Dorota Michalak uvedou 11. Října 2024 ve spolupráci se Studiem ALTA další performat celý článek
HUDBA
Michal David pro svou ženu připravil krásné překvapení
Oblíbený hitmaker Michal David slaví čtyřicáté výročí od seznámení s manželkou Marcelou. Na oslavu jubilea si celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Seriál z prostředí pařížské šlechty
Nebezpečné známosti (1/8) - Láska nebo válka
Hrátky s city, slabostmi a tajemstvími mocných se mohou vymstí celý článek