Scéna.cz 

Kino Art tipy 7. týden

Deník komorné
Mladá Pařížanka přichází sloužit na podivné bretaňské panství a odhaluje prohnilost zdánlivě malebného venkova. Francouzsko-italský film (1964). Hrají: J. Moreauová, M. Piccoli, J. Ozenne, J.-C. Carriere a další. Režie Luis Buňuel (Ve francouzském znění s titulky). Na odlehlé panství rodiny Rabourů-Monteilů přichází do služby půvabná komorná Celestina. Stařičký aristokrat Rabour městskou dívku hned zve do své pracovny a snaží se podivným dvořením oživit vzpomínky na svou mrtvou ženu. Domu tvrdou rukou vládne jeho dcera, zahořklá a přísná paní Monteilová, jejíž manžel Celestině ustavičně nadbíhá. V bizarním prostředí plném přetvářky se Celestina, neustále toužící vrátit se do Paříže, sblíží s jediným člověkem: malou Klárou, chudým a téměř bezprizorným děvčátkem. Když je Klára zneužita a zavražděna, Celestina má jasno v tom, kdo je vrah, a místo kýženého návratu do Paříže se rozhodne dívenčinu smrt pomstít. Pro film Deník komorné se Luis Buňuel nechal inspirovat románem francouzského spisovatele konce 19. století Octava Mirbeaua a na scénáři se tu poprvé sešel se svým pozdějším dlouholetým spolupracovníkem Jean-Claudem Carrierem. Do hlavní role krásné Pařížanky Celestiny obsadil jednu z největších hvězd tehdejšího francouzského filmu Jeanne Moreauovou.
Vysílání: 10.2., 23.05 hod., ČT art

Doktor Játro
Společnost v době války trpí nemocí, proti které pomůže jen prostý rozum. Japonské nadsazené drama mistrovského režiséra Šóheie Imamury (1998) Hrají: A. Emoto, K. Asó, D. Kara, M. Sera, J. Gamblin a další (V japonském znění s titulky). Šóhei Imamura, jeden z mála režisérů na celém světě, kteří byli dvakrát oceněni prestižní Zlatou palmou z Cannes, patří mezi klíčové osobnosti japonské kinematografie druhé poloviny dvacátého století a bývá řazen mezi přední režiséry tzv. nové vlny šedesátých a sedmdesátých let. Již v raných snímcích jako Prasata a bitevní lodě (1961), Záznam o japonském hmyzu (1963), Rudá vražedná touha (1964) či Pornografové: Úvod do antropologie (1966) se jasně ukázal Imamurův až antropologický zájem o lidské pokolení skrze fascinaci lidovou kulturou a přízemně tělesnou podstatou lidské existence. Prostřednictvím postav z nejnižších vrstev a stylového připodobňování jejich údělu vůči zvířatům obývajícím stejný prostor jako samotní hrdinové Imamura ohledával pudovost a živočišnost lidské společnosti. Od konce šedesátých let režisér přesedlal na dokumentární tvorbu, kde se zabýval dějinami z pohledu obyčejných lidí v kontrastu k velké historii dějepisců a současně poodhaloval tabuizované aspekty válečné mašinérie během druhé světové války i soudobé japonské společnosti. Totožný přístup posléze uplatnil také ve svých nadcházejících hraných filmech jako Pasák (1987), Černý déšť (1989) i Doktor Játro (1998). Titulní hrdina posledního jmenovaného filmu, starý doktor zoufale se snažící uchovat zdraví komunity v přímořské vísce během posledních měsíců druhé světové války, je typickým imamurovským hrdinou. Coby přízemní osobnost zapomenutá velkými dějinami svým absurdním a umanutým lopocením dává lepší vhled do podstaty lidí i jejich údělu v době války než nějaký učebnicový geroj.
Vysílání: 13.2., 23.50 hod., ČT art

Kandahár
Posádka uneseného ruského letounu v zajetí Tálibánu marně čeká na vysvobození. Ruský film podle skutečné události (2009). Hrají: A. Balujev, J. Beljajev, B. Benjuk a další. Režie Andrej Kavun (V ruském znění s titulky). Drama natočené na základě skutečných událostí nese jméno afghánského města Kandahár, kterého se v roce 1995 zmocnilo hnutí Tálibán. V létě stejného roku odlétá ruské letadlo Iljušin 76 s pětičlennou posádkou na palubě do Afghánistánu a veze munici vládním silám. Kapitán Karpatov je však Tálibánci donucen přistát na letišti v Kandaháru a pro posádku letounu tím začíná drama na dobu neurčitou. Jak dlouho potrvá jejich pobyt ve vězení Tálibánu? Čeká je mučení? Zasadí se ruská strana za jejich propuštění, nebo je rovnou odepíše? Co dělají rodiny doma, mají nějaké zprávy? Všechny tyto otázky muže trápí, zatímco měsíce plynou a plynou a beznaděj, nuda a ponorková nemoc se šíří mezi posádkou jako nákaza. Kapitán a jeho muži postupně pochopí, že si z vězení musí pomoci sami... Snímek režiséra Andreje Kavuna zdařile osciluje mezi polodokumentární rekonstrukcí, napínavým akčním filmem a psychologickým dramatem.
Vysílání: 14.2., 23.45 hod., ČT art

Baaria
Fantastická a výpravná historická freska představuje osobitý pohled na Sicílii v průběhu 20. století. Italsko-francouzský film (2009). Hrají: F. Scianna, M. Madeová, G. Gambino, A. Molinová a další. Režie Giuseppe Tornatore. Svůj velkolepý film zamýšlel slavný sicilský rodák, režisér a scenárista Giuseppe Tornatore (Bio Ráj, Malena) jako poctu rodnému městu Baghería (v dialektu Baaria). Líčí život tří generací vlastní rodiny, prostřednictvím autobiografického vyprávění dává však nahlédnout i do proměnlivé historie Sicílie v průběhu 20. století. Historické události postihující svérázný ostrov byly strastiplné i radostné, vyprávění dětskýma očima ovšem režisérovi umožňuje vše zalít změkčujícím světlem vzpomínek. Hlavní postavou procházející celým snímkem je režisérův otec (ve filmu pojmenovaný Peppino Torrenuova), kterého sledujeme od nuzného dětství přes mládí, kdy vyrůstá v nadšeného idealistu, až po letech dozrává ve zkušeného politického matadora, aniž by na jediný okamžik přestal být tvrdohlavým a hrdým Sicilanem. Pět desetiletí jeho osudu je provázáno s osudem Bagheríe, úchvatného barokního městečka, jehož náměstí zažilo fašistické přehlídky, defilé amerických vojsk i komunistické manifestace.
Natáčení filmu plného davových scén a rekonstrukcí historických událostí bylo velmi náročné. V Tunisku, kde se film natáčel, vznikla dokonalá replika celého města, kterou zalidnilo na pětatřicet tisíc komparsistů. Dá se říci, že právě rušná a svérázná Baaria je tak skutečnou hlavní postavou Tornatoreho ságy.
V malých rolích se ve filmu objevují známí italští herci Raoul Bova, Luigi Lo Cascio a v neposlední řadě - v kratičké erotické scéně - Monica Bellucciová. Hudební doprovod k vizuálně úchvatnému dílu složil Ennio Morricone.
Vysílání: 15.2., 20.20 hod., ČT art